O Skokovské bábě

 

Klotylda Hanušová – Hoppeová, narozená roku 1843 v Kyšperku (dnešní Letohrad), se stala legendární postavou lidového léčitelství.

Už od dětství projevovala mimořádný cit pro přírodu. Přestože nikdy nechodila do školy, naučila se číst a psát díky dětem ve službě u rodiny Dittrichových.
Tam také získala přístup ke knihám – četla náboženské, přírodovědné i odborné spisy a neúnavně studovala.

V osmnácti letech začala pracovat v sanatoriu v Lipsku, kde jí lékaři svěřovali stále náročnější úkoly. Učila se anatomii, diagnostiku i masáže. Po devíti letech, kvůli neshodám, sanatorium opustila a život ji zavál do severních Čech – přes Nový Bor a Teplice až do Skokov, kde zůstala natrvalo.

 

Právě tady, nedaleko hradu Kost, založila rašelinnou léčebnu. Léčila bylinkami, masážemi, mastičkami, vodoléčbou, bosou chůzí v rose a dalšími metodami.
Její pomoc vyhledávali lidé z celých Čech, ale i z Rakouska či pruského Slezska.
O její léčbě se vyprávělo v novinách, vzpomínalo se na ni v místních článcích a lidé ji nazývali vědmou. Léčila bez diplomu, ale srdcem a intuicí.

Její pověst žije dál v přísloví, které tu kolovalo po generace:
„Jestliže Skokovská bába nic nezmůže, jen hrobníkova lopata pomůže.“

Po 2. světové válce léčebna zanikla, ale místo neztratilo své kouzlo.